pan PARACELSUS PHILLIPUS AUREOLUS THEOPHRASTUS BOMBASTUS VON HOHENHEIM

☼     o půlnoci 10. na 11.11.1493   EINSIEDELN      ۞      24.9.1541    SALZBURG

Ještě má v čerstvé paměti hodně okamžiků, kdy poprvé vstoupil do temné komory, kde na lůžku hekal jako nejvíc zkoušený lazar slavný knihtiskař Johannes Frobenius. Neustálé bolesti v noze se hluboce vepsaly do výrazu jeho ksichtu. Nejslavnější lékařské kapacity v Basileji se bez úspěchu snažily postavit jej na nohy a nakonec dospěly k závěru, že pro nebezpečí sněti je jediným východiskem amputace. Když dejme tomu Zeus si na den MDŽ vyčíhnul zrovna Afroditu a nadbíhá jí ve své super zamilovanosti, netrkne ho nikdy, že by se mohl vytáhnout u ní, složit jí krvavou obětinu, když ropucha s poruchou osobnosti si náhle čert ví proč zamiluje Ukrajinu a amputuje zde a korumpuje zde, co může, nechová se jako vzor dítěte z Bullerbynu, když Johannes Frobenius uchopil za pačesy příčinu, pak rozchodil to celé snáze a čiperně mohl, no vy víte, chvalořečit za vzor švýcarskou bylinu a za ucho si ozdobně připnul kopretinu.

Tu si kdosi z knihtiskařovy rodiny vzpomenul na člověka, o němž se široko daleko šířily takřka neuvěřitelné fámy. Říkal si Paracelsus a mnozí ho považovali za zázračného lékaře i dobrodruha. Ale nemálo bylo i takových, kteří v něm spatřovali nevědomce, šarlatána, tmáře a darmošlapa. Vždyť už samotné jméno Para–učitel a žádný paskvil–Celsus („odlišný od Celsa“) svědčilo o takřka rouhačském pohrdání starými autoritami. Nevíte někdo, kdy zestárne a dodýchá tamten kruh a čajíček a výbuch a čajíček a výluh dá si líbit eunuch a dá už všem svatý pokoj? Nakonec o uznání pochopení za okupovačnou lačnou rutinu by nestál nikdo ani v provokatérsky produktivním okrsku vykřičených ulic Temple Bar v Dublinu! Pro sedmašedesátiletého Frobenia však znamenal poslední fiktivní fakt naděje, nechtěl-li doživořit jako mrzákus.

Paracelsus u pacienta velmi rychle jednoznačně rozeznal příznaky nedávno prodělané mrtvice a započal s uzdravováním, radikálně odlišnými postupy od těch, kterými Frobenia sužovali samozvané hlavy odborně pomazané, jeho basilejští kolegové. A v co nikdo z nich nedoufal, se stalo skutečností – Frobenius byl zase fit jako rybička. Paracelsus tak docílil úspěchu, o němž se domákla skoro celá Evropa. Sám významný humanista Erasmus Rotterdamský, který v domě slavného knihtiskaře řadu let střízlivě nasával jako duchaplný duch duhu vědomostí do sebe, píše s povděkem na adresu jeho zachránce: „Přivedl jste zpět k životu Frobenia, polovinu mého žití, vrátil jste ho z podsvětí.“ A Basilej, jedno z nejvýznačnějších center německého, ale i evropského kulturního programu, otevřela zázračnému lékaři svou pohostinnou náruč.

Magistrát mu nabídl místo městského lékaře a povolení přednášet na univerzitě. S nastávajícím jarem roku 1527 se Paracelsus stěhuje do Basileje.

Vážnost basilejské medicínské fakulty byla Frobeniových bezvadným zotavením se silně otřesena. Pro hlasatelku (troubu) tradičních názorů a nejvýznamnější tvrz katolicismu ve městě, v němž jinak vítězily reformační myšlenky stoupenců Zwingliho, byl Paracelsus v mnohém nepřijatelný zapeklitý kus. Ten se také nijak netajil tím, že se cítí povolán reformovat celou tehdejší lékařskou vědu.

Fakulta mu zakázala vstup do posluchárny. Přesto Paracelsus přednáší: o speciální patologii, o přípravě a předepisování léků, o diagnostice srdečného tepu a moči a o poraněních a chirurgických nemocech. S nadějí se obrací k mladým, v nichž vidí přirozené spojence proti autoritě starých profesionálních profesorů. Studenti zprvu s údivem hledí na muže za katedrou, který před ně staví tolik nového a snaží se opucovat prach nejtěžších omylů od lékařského řemesla. Ba co víc, z jeho úst nezní tradiční latina, tenhle sekáč má přichystán pro jejich uši snad až příliš hrubý německý dialekt. To už je nestravitelné sousto i pro některé tolerantnější představené fakulty.

Pak nadešel červen roku 1527. Na tržišti planou svatojánské ohně a odevšad zní zpěv, masivní zvuky bubnů, hvízdání píšťal. K jedné z hranic pomalu přistupuje přihrblá Paracelsova figura, třímající v ruce svazek Avicennových a Galenových spisů. Všichni kolem postupně utichají a hledí, jak se Paracelsus pomalu rozpřahuje a vrhá knihu na pospas plamenům.

Je to legenda? Jedna z pověstí, které obestírají v mnohém záhadný Paracelsův osud a provokují fantazii budoucích generací? Možná. Přesto toto gesto vstoupilo do dějin jako symbol boje aktuální současnosti proti vyčichlé minulosti. Věda se údajně nesmí ohlížet zpět. Nikdy nebyl údajně žádný Zlatý věk. To je obsahem poselství (posedlosti ke všemu?) tohoto mudrce, a v obdobném duchu je koncipován i jeho Basilejský program, který nedlouho po vstupu do města rozšířil ve formě letáku.

Od prvních dní se proti němu vzedmula nespokojená opozice. Její tiché reptání zprvu dostatečně přehlušila Paracelsova úspěšná lékařská praxe, ale právě rostoucí věhlas mu nejvíce ublížil. Na městské radě vznáší jeden neslýchaný požadavek za druhým: kontrolu tvorby cen a medikamentů, dohled nad podvratnými lékárníky a jejich zkouškami způsobilosti, nepřipustit spolčování lékařů s lékárníky, jež mělo jediný cíl – co nejvíce vymámit zlaté tele na úkor handicapu nemocných. MUDr. Jan Hnízdil také velmi dobře ví, o čem hovoří, a o čem se tedy snaží ustavičně varovat naši (nepoučitelnou?) veřejnost.

Za Paracelsovy nepřítomnosti však Frobenius nečekaně umírá. Začíná mnohaměsíční agónie, během níž pomalu ztrácí pověst zázračného lékaře a povzbuzení protivníci jsou na koni, protože získávají na svou stranu čím dál více veřejného mínění. Posledním basilejským dějstvím lékaře Paracelsa je spor o honorář s kanovníkem kostela svaté Klárky. Tentokrát se od něj odvrací i jeho poslední opora – „magický“ magistrát. Hrozí mu dokonce uvěznění, a proto se rozhoduje pro útěk do Alsaska. Z města, do něhož vjížděl s takovou porcí triumfu, prchá jako sprosťák a sporťák na útěku před domnělou spravedlností.

VZPOURA PROTI AUTORITÁM, PRÝ TAM BUDE JEŠTĚ ŠVANDA

Zde leží Paracelsus Phillipus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, slavný doktor věd lékařských, jenž malomocenství, pako pakostnici, vodnatelnost a jiné nevyléčitelné nemoci s podivuhodným uměním zvládl léčit – čteme na náhrobku v kostele svatého Sebastiána v Salzburgu. V 19. století sem za epidemie cholery proudily jako ke svatému poutnímu místu tisícovky důvěřivců, aby zde našly poslední spásu. Zde, na úpatí Alp, skončilo putování věčným neklidem zmítaného a štvaného Paracelsa.

Chceme-li tohoto muže pochopit, není možno se vyhnout nejranějšímu úseku jeho života. Světlo světa spatřil 10. listopadu 1493 v Einsiedeln v prostředním švýcarském kantonu Schwyz, ale krajinou jeho dětství se stalo údolí řeky Drávy kolem korutanského Villachu. Ačkoli Bombastové von Hohenheim náleželi ke starým švábským šlechtickým rodům, nebyli obdařeni hmotnými statky. Paracelsova otce zapsali dokonce do knihy studentů jako „chuďase“ a o mnoho lépe se později nevedlo ani jeho rodině, jejíž neradostné poměry umocnila smrt paní domu.

Všechna nepřízeň krutého osudu ještě víc utužila svalstvo a pouto rodiny, které se vytvořilo mezi starou školou otcem a novou generací synem. Otec zasvěcuje malého Theophrasta do tajů zákonitosti přírody, vodí jej k okolním teplým pramenům, rudným dolům, sledují spolu práci v pecích. A tak – vedle návštěv klášterní školy – vychází chlapcovo poznání hlavně ze smyslové zkoušky odvahy a reflexu na jedničku.

Snad až příliš často na svůj věk stál tváří v tvář utrpení, šlamastyce, když svého otce, městského lékaře, doprovázel při vizitách nemocných. Množství praktických poznatků a vedle nich bezpočet nezodpovězených otázek, s nimiž se setkával na každém kroku, jitřily jeho vnímavou bystřinu, mysl a devizu.

Vyrostla z něj silná, trochu drsoňská povaha, nepoddajná jako jeho alpská otčina. Snad i tohle byl jeden z důvodů, proč při univerzitních studiích nebyl ochoten asimilovat vše, co se mu předložilo pod frňák. I když se ve svých spisech zmiňuje o zkušenostech získaných na francouzských a německých univerzitách, doložen je jenom jeho pobyt ve Ferraře. Vedle řady tehdejších kapacit patřil k tamnímu profesorskému sboru i věhlasný lékař a botanik Giovanni Leoniceno. I on, spolu s ostatními, se při výuce neuchyloval od tradičního postupu: seděl za katedrou nad rozevřenou knížkou, předčítal a vysvětloval text. Texty, které před mnoha staletími zaznamenali takoví pomazaní mazáci Avicenna, Hippokrates či Galenos (vždyť jenom dílo tohoto Řeka bylo staré bratru 1300 let!). Neomylné autority, nekriticky přejímané doktríny… jako počestní komici i očistní kominíci Coldcut oslňovali zde přítomné autority hygienickou hymnou bez zásluh uklízeček „Doctorin´ the House“ a Plasticman is coming through.

Základním článkem víry byla nauka o čtyřech šťávách: krvi, hlenu, žluči a černé žluči, jejich nerovnováha plodí potom takové zmetky jako je Putin. Jinými slovy v těle člověka nadělá paseku a vyvolá jistou chorobu. Východiskem byly čtyři vlastnosti lidského organismu, a sice chlad, teplo, vlhkost a suchost. Uzavřený systém středověké medicíny sotva skýtal místo pro skutečnou badatelskou praxi. Paracelsus se zde střetává s lékařstvím, jehož směr určovala zkostnatělá teoretická učenost, bez rozvinuté diagnostiky, stojící v praxi takřka bezmocně před kdejakou chorobou.

Mladíkův praktický duch postupně poznává, že mnohé v dílech starověkých lékařů jsou bludy postavené na písečné pláži jako nedobytný hrad a volá: „Vězte tedy, že tyto knihy nejsou dokonalé, nýbrž jsou to pochybné spisy, které slouží spíše ke svedení na scestí než k nalezení správné cesty, což mě také přimělo, abych je opustil…“ Přesto je dalek pouhému zatracování. Oceňuje vše, co je u starých autorů trvalé, není jen ochoten setrvávat při očividných omylech pouze kvůli autoritě značky MUDr.

NA PŘEDĚLU VĚKŮ

Žádné dogma, ani inkvizice jářku nářku a scholastika nemohly do Aleluja brzdit vývoj lidské společnosti. Z jihu na sever se postupně množí mocný duchovní proud, etika a humanismus, který obrací jako jin a jang zájem na samotného člověka, ne zaostalé nečestné zvíře. Luther a Kalvín se bouří proti „univerzálnímu křesťanství“. Každá osobnost se musí vyrovnat s rozporem mezi nábožným, náboženským a raně renesančním proudem. Jako mnozí velcí té doby stojí Paracelsus ještě na obou stranách hranice mezi oběma věky a snaží se smířit nespokojené náboženství s vědou a výstižnou filozofií.

Pozdější kritici mu vytýkali mystifikaci, mysticismus a okultismus. Ne bezdůvodně. Ale tyto sklony vyvěraly v mnohém z toho, že každou věc, tedy i člověka, viděl v souvislosti s celkem. Člověk je micročlánkem mikrokosmem závislým na makrokosmu, a působení léku je tudíž spojeno s astrální silou působící zvnějšku na člověka. Účinek léku se projevuje jenom při určité konstelaci hvězd, čteme v jeho písmu svatém knižně vydaném jako Velká astronomie (Astronomia magna). Názor o nutnosti rozložit svět na jednotlivé partitury, aby mohl být znovu šik obsáhnut jako šik celek, pochází již z řecké filozofie, ale u Paracelsa padá tato myšlenka na novou úrodnou půdu.

Léčení i voodoo je v jeho pouličním uličnickém pojetí prvním cílem lékařství, ale až jeho závěrečným krokem. Aby bylo možno člověka léčit s ÚSPĚCHEM, je nutné znát jeho jádro pudla, podstatu, znát povahu všech léčebných prostředků a jejich působnost na lidský organismus. Lékař musí konat pokusy jako chemik, bádat jako filozof, botanik, mineralog a astronom. Dalším pilířem Paracelsovy medicíny je ctnost. Z očí lékaře, morálně bezúhonného, musí vyzařovat dobrota, klid a ochota pomoci, a to vše, spolu s vůlí nemocného se uzdravit, je stále působícím tišícím prostředkem nezbytným lékem. Dobrý voják Švejk i Voskovec s Werichem razili vždy heslo: nikdy nesmíme ztratit ani kus našeho klidu, rozvahy a glancu. Když si něco z toho zapamatujete, nemůžete se splést se svou intuicí.

Nejzákeřnějším nebezpečím pro lékaře je MAMON, snaha VYTŘÍSKAT svou činností NEZASLOUŽENÉ VÝHODY. Většina lékařů je takových, že místo aby byli lidstvu užiteční, jsou naopak nezdravě zákeřní, stěžuje si Paracelsus na nevyléčený bacil, který se hemží i naší dnešní společnosti.

Univerzitu opustil někdy v roce 1515 s doktorskou licencí v kapse. Neusadil se a nezaložil si výnosný podnik, ale vydává se na cesty.

REFORMÁTOR LÉKAŘSTVÍ S NEJLEPŠÍMI CITY NA KONTĚ

Celých devět let putoval Evropou. Touha po poznání přijít příčinám nešvarů na kloub a zneškodnit jejich všechny možné parazity, jej přivedla do Granady, Lisabonu, Dánska, Švédska a Pruska. Prochodil Anglii, Irsko, Uhry, Sedmihradsko a řadu dalších zemí. Chtěl ze svého oboru vstřebat vše, co bylo v silách jednoho člověka. Učil se od bradýřů, povalečů, mnichů i cikánů, studoval lidovou medicínu, bylinky a nerosty různých krajů, poznával různé formy výživy a jejich vliv na zdraví lidí. Vícekráte, například při polním tažení Kristiána II. Dánského proti Stockholmské koruně, byl aktivní jako ranhojič. Člověku je vlastní to, nač vstoupil vlastníma nohama, co uchopil vlastními prsty a spatřil vlastním zrakem, říká Paracelsus. Zkušenost lékaře, jak všeobecně lidská, tak odborně lékařská (že tinkturu vám předepíšou na počkání nečitelným škrabopisem jako kocouři), nikdy nemůže být dostatečně bohatá a rozmanitá škála stupnice hodnot ve zkušenosti výběru.

Potulným životem se dostával do křížku se svou dobou i s tehdejším nepřejícným lékařstvím. Mnohokrát se nemohl usadit tam, kde by to býval tak rád učinil. Nepřízeň i nenávist šmejdských kolegů, kteří se právem cítili s Paracelsem za zády v ohrožení, hnala jej tempem z místa na místo. Nelíbil se Židům, Nizozemským pochybovačům, vykázali jej z Polska i Litvy div ne naostřené břitvy. „Ale chvála Bohu, nemocným já se zamlouval,“ čteme v jednom z jeho spisů, jež při svém prvním souborném vydání zaplnily čtrnáctero svazků.

Šlo mu na 31 let, když přes důvěrně poznaný Villach zamířil do Salzburgu. V celém jižním Německu to klokotá nespokojeností se šlechtickým panováním. Franz von Sickingen povstává proti katolickým knížectvím a umírá při obraně svého hradu. V Durynsku sebejistý Thomas Münzer srocuje povstalecké sedláky ke zteči. Pro sympatie k nim je Paracelsus zatčen salzburským arcibiskupem, ale pro nedostatek důkazů bude zakrátko propuštěn. Ani v tomto městě nemůže v pohodě vykonávat lékařskou praxi, a tak se ubírá dále na západ.

Na čtyři dlouhé roky se usazuje v prostoru Bádenska–Württembergska. Asi cítil potřebu dát konečně písemnou podobu tomu vnitřnímu hlasu, co poznal na základě svého snažení. Dokončil zde Bylinář (Kräuterbuch), jímž se stejně jako zanedlouho v Basileji snažil bojovat proti nesvědomitosti a podvodným taktikám lékárníků i proti módní náplavě cizích bylin a pochybného koření. Cesty mnoha zeměmi jej utvrdily v přesvědčení o geografické souvztažnosti nemocí a medikamentů proti nim; kde jed, tam účinný protijed, kde nemoc, tam lék, kde lék, tam nemoc. Takže důkaz, že duševně nalomená společnost v Čechách by se mohla postupem doby léčit, až třeba vyléčit jako v troskách morálka těch všelijakých jen ne spolehlivých by se mohla napravovat účinným metaforismem, nebo fórky, jestli je smích zrovna nejsilnější zbraní? Metafyzika „všechno nebo nic“ je zde zapotřebí, nejen hovořit, ale konat „cukr nebo dietní bič“ na jejich meta–megabolu a u jejich metabolismu fyziku… dobrota jednou přece převáží svou důležitostí veškerou naškudlenou zlobu v bance buněčné, tak tomu jest, říkával nám strýček Nostradamus z Provence, který žil přibližně ve stejnou dobu jako Paracelsus Phillipus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, no a třeba se i potkali, protože oba byli podobného ražení s cítěním pro nápomoc lidem. Ten věnuje dva ze spisů i zdejším minerálním pramenům. U řady z nich rozpoznal zaručeně stejný původ, což potvrdila i moderní balneologie. Ve zřídlech vidí stejný léčebný prostředek jako v bylinách a k léčebné kůře předepisuje patřičnou dietu.

Stejně jako dříve popuzoval Paracelsus mnohé svým vystupováním a zevnějškem. Odmítal s nadšením chodit venku v červené tóze s lékařskou čepicí. Odíval se do prostého šatu, k pasu připínal meč, jenž byl po celá desetiletí jeho věrným průvodcem. V Norimberku vydal v roce 1529 spis o vzniku syfilidy, představte si to. Rozeznal venerický ráz této těžké a záludné pohlavní choroby a do jejího léčení rtutí zavádí přesné dávkování. Kritizoval tehdy rozšířenou formu léčení syfilidy guajakovým dřevem, čímž proti sobě pobouřil i mocné bankéře Fuggery, kterým dovoz této tropické dřeviny vynášel pohádkově lukrativní zisky. Norimberský senát se dal dokonce pohnout k tomu, aby zatrhl vydávání veškerých Paracelsových spisů. Přesto ještě do tiskárny protlačí své Velké ranhojičství (Grosse Wundarznei), které spolu s Třemi knihami o ranhojičství představuje na svou dobu převratné myšlenky v konceptu.

I tak se jím v očích učených lékařů deklasoval, neboť jejich drtivá většina chirurgické výkony z obavy před znečištěním krví neprováděla. Ty byly doménou jejich pologramotných asistentů, bradýřů a lazebníků. „Církev se hrozí krve“ – zaznělo na synodu již v roce 1163, a toto vyhlášení se stejnou měrou týkalo i lékařů. Inkvizice „akt víry – autodafé“ sice později dokázala, že církev svůj strach z krve nebere tak doslovně, ale to už je jiná písnička. Paracelsus však zavrhoval amputaci chirurgie od medicíny, za jejíž samostatnou část chirurgii považoval. Odmítal vypalování ran a jako první navrhl přikládat na ně šetrným způsobem čisté obvazivo.

Jeho lékařské názory vycházely z vlastních originálních úvah o základním vlivu chemických látek – rtuti, síry a soli – na funkci organismu. Tak například síra způsobuje v jeho pojetí horečku a mor, sůl zase sračku a vodnatelnost fuj tajbl, až to není hezké.

Alchymii, která do té doby stála mimo zájem, povýšil na jeden ze základních pilířů medicíny a s úspěchem používal některé lučební cestou přichystané léky. Především v Paracelsově osobě započal onen přerod, operace akce Z, v němž se alchymie postupně oddaluje od iracionálna a mění se v racionální chemii. V práci v laboratoři nevidí prostředek k výrobě zlata či tajemného arcana, nýbrž cestu k transformaci věcí tak, aby mohly sloužit člověku a ne naopak, zejména ve formě nenákladných léků. Popisuje vlastnosti antimonu, rtuti, železa, mědi a dalších prvků a zavádí je jako léky pro všechny terapie. Stává se tak zakladatelem iatrochemie, lékařské chemie, která přinesla medicíně mnoho vyléčených čiperů (dříve jen lazarů).

Horlivou propagaci léčivých sil přírody – termálních pramenů, bylin a nerostných látek – poněkud zastiňuje jím současně protěžovaná nauka o signaturách. Podle ní léčí přírodniny ty choroby, se kterými kosmicky souvisí na základě podoby, barvy či názvu. Na srdce proto předepisoval zlato, neboť srdcem světa je Slunce. Impotenci léčil některými druhy orchidejí pro podobnost jejich květů s varlaty.

Osud zavlekl Paracelsea nakrátko i do českých luhů a hájů. Roku 1537 jej sem povolal těžce nemocný maršálek Jan z Lipníku nad Bečvou. Dodnes můžeme na severním rohu zámku v Moravském Krumlově dohledat výklenek, kde si údajně zjednal laboratoř. I maršálkovi přinesly léčebné metody německého přírodovědce znatelnou úlevu.

Když se pak Paracelsus vracel přes Blavu a Vídeň do známého letoviska Villachu, zbývaly mu necelé tři roky života. Ačkoliv mu to zemští stavové korutanští přislíbili, nedočkal se už vydání dalších svých knih, mezi nimi i Sedmi obran (Septem defensiones), kde hájí sebe i své učení proti mnoha podobám nápadného mučení. Jeho spisy byly dlouho na indexu a trvalo dalších sedmdesát let, než si většina z nich prorazila cestu k širšímu publiku.

Lze obtížně vyjádřit na několika aspektech, v čem spočívá největší přínos Theophrasta von Hohenheim, zvaného Paracelsus. Mnozí doktůrci z Počátků se zapsali do dějin vynalezením důležitého léčebného prostředku, zlepšováku, patentu, i na rozum patentu, objevením původce některé nemoci či provedením nějaké operace sinus kosinus, zachraňující pacientovi kejhák. Sotva něčím takovým se může vykázat Paracelsus. On však učinil něco prospěšnějšího. Jeho život je životem reformátora, od něhož se lékařské a přírodní vědy začínají ubírat novým směrem. Svou houževnatostí a neústupností génia s bojem proti medicíně ustrnulé v poutech pomatené tradice stojí tento ŘÍZEK MAKÁČ u zrodu nového moderního lékařství.

JAKO BOMB THE BASS NATOČILI V ROCE 1991 NAPĚCHOVANOU DESKU MUNICI (A PŘECE ATRAKTIVNÍ PRO OBĚ POHLAVÍ; TAK NADČASOVĚ LEHCE POBAVÍ) NAZVANOU „THE UNKNOWN TERRITORY“.

Rhythm King pleasure: rock this sickly place.

THROUGHTOUT THE ENTIRE WORLD (KOLEM CELÉ PLANETY) (vokály: A La Mode)

Rytmus, ode mě vysílán, odolá zániku
rytmus, ode mě vysílán, ten odolá zmaru
vytahuji k vám bass, já jsem vychované děcko jako z Bullerbynu
vytahuji k vám bass, já jsem vychované děcko
chrlím ze sebe hrůzu

Kolem celého světa
kolem celého světa
kolem celého světa
kolem celého světa

Zpátky k jádru
zpátky k jádru
zpátky k jádru
zpátky k jádru
zpátky k jádru
zpátky k jádru
zpátky k jádru
zpátky k jádru, bassová linka pumpuje

Kolem celého světa
kolem celého světa
kolem celého světa
kolem celého světa

Tak já vám to povím
říkejte mi ninja
chrlím ze sebe hrůzu
říkejte mi ninja
bassová linka pumpuje
říkejte mi ninja
chrlím ze sebe hrůzu
říkejte mi ninja
hned rovnou na vrchol, protože já zbožňuji svůj vlastní hip hop

Kolem celého světa
kolem celého světa
kolem celého světa
kolem celého světa

Bassová linka pumpuje šťávu a akční rádius
zpátky k jádru

Vrchol dosáhnut, dostávám je na lopatky na počítání
jedna, dvě, tři, čtyři, pět, jste úplně vyřazeni ze hry

LOVE SO TRUE (LÁSKA TAK KRÁSNĚ OPRAVDOVÁ) (zpívá Loretta Heywood)

Když jsi šel kolem mě, tak jsem se cítila tak náramně jinak než jindy
chvíle, které jsme sdíleli, jsou ty, kterých si nejvíce vážím
až do konce času nám vydrží naše sny
nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla najít lásku tak opravdovou

Dávej mi dál lásku
dávej mi dál lásku

Kdykoliv se mazlit, o tyhle přirození se dělíme
jak jsem se mohla tak velmi zamilovat? Přání se mi vyplnila
dny osamění zmizely s tebou v mém srdci
jen mi nepřestávej dávat lásku, kterou potřebuji pocítit od tebe

Já chci stát blíž po tvé straně
nechci cítit osamělost uvnitř
vždyť jsi to ty, ty jsi mi otevřel oči
nikdy jsem netušila, že ty bys mi změnil život a udělal ho novým zážitkem

Dávej mi dál lásku

Kdykoliv se hladit, o tyhle přirození se dělíme
láska tak opravdová
s tebou po mém boku
jen mi nepřestávej dávat lásku, kterou potřebuji dostat od tebe

Všechno, co chci, je být blíž po tvém boku
nechci cítit osamělost uvnitř
vždyť jsi to ty, ty jsi mi otevřel oči
nikdy jsem netušila, že ty bys mi změnil život a udělal ho novým zážitkem

Dávej mi dál lásku

Dávej mi dál, dávej mi dál
dávej mi dál, dávej mi dál lásku
dávej mi dál, dávej mi dál
dávej mi dál, dávej mi dál lásku

Já chci být blíž po tvém boku
nechci cítit osamělost uvnitř
vždyť jsi to ty, ty jsi mi otevřel oči
nikdy jsem netušila, že ty bys mi změnil život a udělal ho novým zážitkem

Dávej mi dál, dávej mi dál
dávej mi dál, dávej mi dál lásku
dávej mi dál, dávej mi dál
dávej mi dál, dávej mi dál lásku

Dávej mi dál lásku

Já ti chci být blíž, po tvém boku
nechci cítit prázdnotu uvnitř
dávej mi dál lásku
dávej mi dál lásku
nechci přestat, nechci v tom přestat
dávej mi dál lásku

Dávej mi dál, dávej mi dál
dávej mi dál, dávej mi dál lásku
dávej mi dál, dávej mi dál
dávej mi dál, dávej mi dál lásku

WINTER IN JULY (ZIMA V ČERVENCI) (zpívá Loretta Heywood)

Rozhlížím se, divím se, proč
žijeme život, který nikdy není docela uspokojující
Osamělí lidé, zřetelné nesnáze
v hledání po něčem, co nikdy nedokážeme najít

Hodně cest je před námi
s volbou, aby padla tak a tak
Ale život je jen jednou z her, ve které účinkujeme
Neexistuje žádná speciální možnost

Udělej nejlepší z toho, co je ti dáno
všechno přijde včas
Proč si odepírat sama sebe?
Nedovol životu, aby ti prchal
a byla ti zima v červenci

Sny o budoucnosti ti nikdy nemohou trvat dál
když poznáš, že stále žiješ v minulosti
Postupuj jistě výš
Dívej se po možnosti, o které sis myslela, že se nikdy nedá najít

Možná, že neznáme důvod, proč
jsme se narodili do takhle nečistého světa
kde člověk jenom žije svůj úsek
a kdy jeho osud zůstal nevyřčen

Udělej nejlepší z toho, co je ti dáno
všechno přijde včas
Proč si odepírat od toho sebe?
Nedovol životu, aby ti prchal
a byla ti zima v červenci

A možná, že neznáme důvod, proč
jsme se narodili do takhle zaneřáděného světa
kde člověk jenom žije svůj úsek
a kdy jeho osud zůstal nevyřčen

Tak udělej nejlepší, udělej nejlepší z toho, co je ti dáno
všechno přijde včas
Proč si odepírat sama sebe?
Nedovol životu, aby ti prchal
a byla ti zima v červenci

RUN BABY RUN (ZDRHEJ KÁMO ZDRHEJ) (rap: A La Mode)

Do centra myšlenek slepých lidí
hluboké pronikání se dostane pokaždé
mám sen, že jsem zabloudil v hrobkách pyramid
tak zavírám oční víčka
člověče, já mám tenhle nepříjemnej pocit
otevírám oči a dotýkám se stropu
beru si telefon, čekám na vyzváněcí tón
no prosím – operátor – mluví si v monologu
uvíznul jsem uvnitř tohoto kruhu šílenosti
rvu telefon ze zdi s vážnou tváří
dívám se na svuj obličej, civím do zrcadla,
které mi ukazuje oči zabijáka

Stejně jako po západu slunce přijde svítání
pronásledoval mě v hlubokých lesích vlk a teď už je to pryč
zdá se mi to nebo je to noční můra?
procitnul jsem ze snu v lese ve spodním prádle
přituhuje, muj počet tepů za minutu roste
zavadil jsem o větev nebo proutí, teď mi teče krev
jsem na pokraji nervového zhroucení
štěká ve tmě loveckej pes, když se otáčím
utíkám v plynulém tempu
kdo je tam v dálce? Že tam slyším bass
stojím chvíli a pokračuju dál dopředu
A La Mode je v pásmu šera, soumraku

Žiletky ustavičného slejváku
pořežou střechu mojí noclehárny a já budu přitom chrápat
muj další verš vyprovokoval Židy
čas vymazala síla voodoo
realistický styl mystiky
skládám dohromady pro tamty na umělém
kroužení pohybů, hádám, že se otočím
o 360 stupňů, to jsem já, A La Mode
uniknul jsem ze spárů mučení
na louce, jsem nesmírně zasažen hicem
co udělat se svou hlavou, tím se zabejvám na slunci
tak běž, kámo, běž

THE AIR YOU BREATHE (VZDUCH, KTERÝ DÝCHÁŠ) (Loretta Heywood)

A když jsem viděla tvuj stříbrný vlas
myslela jsem si, že tam byla ona
omlouvám se, jestli se dívám vyvaleně
ale jak jsi to mohl vědět?

Všechno na tobě vidím
doufám, že tvoje děti jsou takové jako ty
cítím se zle, jsem smutná uvnitř
protože teď jsi odešel, chybíš mi v mém životě

Všechno, co pořád potřebuješ, je
vzduch, který dýcháš
vzduch, který dýcháš
tu jednu věc, kterou oni nemůžou sebrat
vzduch, který dýcháš

Jindy a na jiném místě
uvidím její tvář?
toužila jsem se dotýkat tvé hlavy
ale jak jsi to mohl vědět?

Všechno na tobě vidím
doufám, doufám, že tvoje děti jsou takové jako ty
cítím se zle, je mi smutno uvnitř
protože teď jsi odešel, chybíš mi v mém životě

Všechno, co pořád potřebuješ, je
vzduch, který dýcháš
vzduch, který dýcháš
tu částici, kterou oni nemohou uloupit a vyfouknout
je vzduch, který dýcháš

Protože teď jsi odešel, chybíš mi v mém životě

Všechno, co pořád potřebuješ, je
vzduch, který dýcháš
vzduch, který dýcháš
tu částici, kterou oni nemohou uloupit a vyfouknout
je vzduch, který dýcháš

MOODY (NALADĚNÁ) (zpívá Loretta Heywood)

Cítila jsem se velmi příjemně
jak jsem šla dolů po ulici
vidíš, šla jsem za svým přítelem
a on dokázal navodit, že jsem se cítila naladěná
přesně takhle

Když se půjdeš podívat za svým přítelem
on ti dokáže navodit pocit, že jsi velmi naladěnou
on to dokáže zabezpečit vysoko, ty se cítíš ještě nízko
cítíš k němu sympatie nebo bys ho zpražila pohledem
přesně takhle

Já se cítím naladěná, yeah, yeah, yeah
velmi naladěná, yeah, yeah
cítím se naladěná, yeah, yeah, yeah
velmi naladěná, yeah, yeah
cítím se naladěná, yeah, yeah, yeah
velmi naladěná, yeah, yeah
přesně takhle

Cítila jsem se velmi příjemně
jak jsem šla dolů po ulici
vidíš, šla jsem za svým přítelem
a on dokázal, že jsem se cítila naladěná
přesně takhle

Já se cítím naladěná, yeah, yeah, yeah
velmi naladěná, yeah, yeah
cítím se naladěná, yeah, yeah, yeah
velmi naladěná, yeah, yeah
cítím se naladěná, yeah, yeah, yeah
velmi naladěná, yeah, yeah
přesně takhle

Slibně naladěná

Já se cítím naladěná, yeah, yeah, yeah
velmi naladěná, yeah, yeah
cítím se naladěná, yeah, yeah, yeah
velmi naladěná, yeah, yeah
cítím se naladěná, yeah, yeah, yeah
velmi naladěná, yeah, yeah
oh, zrovna takhle

…OD SNAŽIVCE GAVINA FRIDAYE, IRSKÉHO BÁSNÍKA V PUBU I NA LONG–PLAY:

„Shag Tobacco“ 1995

SHAG TOBACCO (Oplodňovací cigárko)

Mám obyčejné sklony

Odrostl jsem cestám ulic

A nočních stínů

Hej! Dobrou noc dámy... Nashledanou dámy

Pracuji přesčas, většinou chodím domů pozdě

Ona je nahoře, já v přízemí

Piju kafe v kuchyni

Lžička v cukru, nůž v másle... Chci tě

Miluješ mě? Řekni mi, že ano, rád bych tě viděl svlečenou

Ať světlo mihotá, mám obyčejné sklony

Zašeptej jemně do mého ucha, tajemná slova, jež seslalo nebe

...Abys mohla číst v mé mysli

Tiše, drahá... Noc je vždy mladá

Není žádný den, zítřek nikdy nepřijde

Ať barvy létají, jsme bezpečni před ranami

Hleď na žhnoucí pomeranč, nechme lásku létat

Žádný Romeo, žádná Julie, my máme něco hlubšího

Zůstaňme v posteli, sledujme televizi a zapalme si cigarety

Chci tě, chci tě... jsi můj amfetamin

Jsi moje milenka... A není tu žádná jiná

...Žádná jiná ...Žádná jiná

CARUSO

Ne, dnes nejsem sám sebou

Jsem Salomé... jsem ROMANTICKÝ šikula

Jsem Apollo... jsem GIGANTICKÝ inspektor

Hej! Stronzo,

stojím blízko tebe v supermarketu

Yeah! Jsi nápadná. Já na tebe nedbám.

Salomé, Apollo, v systému Technicolour

Kráčím po Měsíci, abych se dotknul hvězd

Legendou zaživa

Ach matko! Má růže! Od raného věku

jsem byl používán a zneužíván, už nikdy nechci mít tyhle špatné vzpomínky

Vrať mě zpátky do roku 1972, můj miláčku

Oh! ignorance byla blahem,

záplava spermatu, k radosti mého prvního polibku s ní, s natolik neodolatelnou tváří, jež září

Já nejsem já... já nejsem já... já nejsem já... nejsem já

Non Solo Lo!

Ó můj Pane, jsem tak znuděn, prozraď, co asi dávají v TV?

Opravdu potřebuješ všechny ty pitomé PopStars?

Když tu není dostatek mne samotného!

Oh tati, můj drahý, Loulin pes...

Jsem uměním v tvé společnosti

Nejsem nudný člověk na marihuaně, s kšiltem čapky nasazeným dozadu

Ve frontě je těsno, jako v botě s vysokou podrážkou

Oh! Udusaná zem,

Jsem Fred Astaire, zodpovídám za svoje chyby a své činy

Já nejsem já... já nejsem já... já nejsem já... nejsem já

Ne, já nejsem já... pro dnešní den

Oh Velebnosti, neveď nás do FRUSTRACE

Salomé, Apollo, v systému Technicolor

Kráčím po Měsíci, abych se dotknul hvězd

Hej Stronzo... ještě jednou!

Já nejsem já... já nejsem já... já nejsem já... nejsem já

Non Solo Lo!

Vyhazov... padej pryč...

Leonardo! Marlon Brando! Machiavelli!

A Bertoltovo břicho!

Milionář s kudrnatými vlasy, jsem tvoje hořící impérium

Greta Garbo! Andy Warhol! A jeho namazaný rohlík!

Nero hraje na své housle, Seezer na akordeon

Sedím ve vaně, pozoruju špinavou vodu

Vířící do odpadu... a na mém stereu...

...je Caruso

Vysvětlivky:

Technicolor –  system z roku 1935, co umožnil točit barevné filmy (v roce 1950 byl nahrazen jiným systémem). Technicolor je postaven na třech nebo více barvách.

Greta Garbo – světová herečka

Machiavelli – Nicollo Machiavelli, autor známého politického díla „Vladař“

Marlon Brando – americký herec

Leonardo – Da Vinci, známá firma jako sochař, malíř, vynálezce, smyslný dívčí rošťák, řekli bychom rozený urozený svůdník

Andy Warhol – americky malíř

Nero – římský císař

Seezer – hudebník od Gavina Fridaye

ANGEL (ANDÍLKU)

Anděli... zůstaň se mnou, láska je všude kolem mě

Anděli... zůstaň se mnou

Oh, pojď... blíž ke mně... nechoď pryč, neopouštěj mě

Anděli... zůstaň se mnou, láska je všude kolem mě

Tak tichá je tvoje láska, jako hvězdy nad námi

Tak tichá je tvoje láska... zůstaň... zůstaň... se mnou

Anděli... zůstaň se mnou, já volám, volám na tebe

Jejich ráj, vezmeš mě tam

Protože moje láska k tobě bude vždy láskou

LITTLE BLACK DRESS (MALÉ ČERNÉ ŠATY)

Hle, zde přichází, jako dítě s vodní pistolí

Vyvolá v tobě pocit, že jsi jedinečný pán

Usmívá se a to je nebezpečné... v malých černých šatech

Superman a zvrácený boháč

staví se do fronty, aby ji mohli podrbat, kde ji to třeba také svrbí

Zlodějské prsty za lemem

jejich malých černých šatů

Baby, nevšímej si toho

dokáže na to nemyslet

nic nechce

baby je hvězda, musí začít zářit

Pohybuje se jako zvíře

Ženy okamžitě vzdychají: „to dělá záměrně“

Můžeš tady být zatčen

pro její malé černé šaty

Není to tak snadné, je to komplikované...

všechno to milování a nenávist

Chtěl bych vědět, co dalšího se ještě ukrývá

tam u ní v malých černých šatech

Baby, nevšímej si toho

dokáže na to nemyslet

nic nechce

baby je hvězda, musí začít zářit

Nemysli na to, nebudeš si mě všímat

nic nechci, miláčku, ty jsi hvězda

chci tě slyšet zpívat

DOLLS (PANENKY)

Na nejtmavší z ulic, okolo jedenácté

světla září nejjasněji, na sedmé avenue

Scházejí se odnikud do Soho

Těšíme se na společenské úbory a kabelky

Boom! Boom! Cha – cha! A penis se stane vagínou

Zde nejsou žádný chlapi – pouhé panenky! Zde nejsou žádný chlapi – jen pouhé panenky!

Matka bouchá pěstí do přátel, řekni, vztah je laciný

a tak je čas pro Evu, aby dala Adama spát

Krásná, krásná, miluj mě

se sny, drogami, rtěnkou a růží

Zde nejsou žádný chlapi – pouhé panenky! Zde nejsou žádný chlapi – jen pouhé panenky!

S péřovým boa, jako Lotte Lenya

vysoké podpatky a hříšný jazyk

Ježíši, „Fantasío“ – ty jsi tak vybraná lahůdka laskomina

tak bujná a zvrhlá, a tolik zábavná

Zde nejsou žádný chlapi – pouhé panenky! Zde neexistují doopravdy chlapi – jen panenky k ničemu!

Penis inkognito! Vagina inkognita!

Ťuk, ťuk, kdo je tam?

Oh! Zde přicházejí, válčící vyvrhelové

Jak by vaše imoralita řekla „všichni muži jsou homosexuální sebranka“

Jak civilizované, že se jich štítíte

Ťuk, ťuk, kdo je tam?

To jsem já, Dorotka, ona z tebe udělá muže!

Z tebe muže! Z tebe muže!

Jsem panenka, panenka s pochvou!

Jsem muž, jsem muž s ocasem

Jdi pryč! Nech mě samotnou! Nech mě samotnou!

Malé ano! Ano! Velké ne! Ne! Malé ano! Ano!

Ona z tebe udělá muže

Panenka, co má vevnitř ocas! Muže s pérem!

SLIDER (POSUVNÉ LOŽISKO, ŠOUPACÍ TANK, U NOSÁČE I VABANK…)

Už jsi někdy viděl ženu, vycházející z New York City, jak si nese v ruce ropuchu?

Mr. PUSSY

V jeho počátečním roce 1967 se objevila kočička Pussy

v poněkud potemnělých barech v Soho

ta nejnáročnější dáma na scestí

On znal Marlene, Judy byla jeho kamarádka

Hej! Johnny Ray, všichni ti, kteří se ukláněli

Legenda zrozena, na Londýnském pódiu

Když Ginger bavila, byla znásilněna!

Mr.Pussy Mr.Pussy

V jeho oblíbeném roce 1969 zmizela ´bona palone´

z Vauxhallské taverny do Dublinských bulvárů

Nanté! No Nanté! Nanté Parlaré!

Vada Omi! Ach, ty hloupá krávo!

Pojďte se kouknout na hvězdný třpyt

Pojďte se na něj podívat, jak se směje skrz masku slz

Měl by být raději ve filmu...

Znáte ty filmy, které vás rozpláčou

„Oh! Udělejte mě nesmrtelným! Oh! Udělejte mě nesmrtelným!

Napište píseň, napište smutnou píseň,

takovou, která by trvala (platila) 25 let... oh!“

řekl Mr.Pussy....... mmmh.... Mr. Pussy

Vysvětlivka:

U2 v Dublinu vlastní restauraci Mr. Pussy (v jeho prostorách byl natočený závěrečný dialog) vyzdobenou spodním prádlem.

Marlene: Marlene Dietrich, německá herečka

Judy: Judy Garland, americká muzikálová herečka

Ginger: Ginger Rogers, americká herečka, taneční partnerka Freda Astaira

YOU, ME AND WORLD WAR THREE (TY, JÁ A MEZI NÁMI TŘETÍ SVĚTOVÁ)

Obejmi mě,

není čas na to být smutná

Je konec světa

Hovořme o hlubokých a smysluplných věcech

Je to na tobě a pro mě... Co se to děje?

Jsem to já, ty a mezi námi vře konflikt třetí světové války

Ty a já, já a ty

zranili jsme se navzájem, protože jsme se z toho chtěli dostat ven

Jsme jako A k B a zase zpátky

jako druh páchnoucí popravy na elektrickém křesle

střílející bez míření, abychom likvidovali protivníky

Ó, jaké jsou líbánky v pekle!

Náš svět bezmocně krouží... co se to děje?

Jsem to já, ty a třetí světová válka

Ty a já, já a ty

zranili jsme se navzájem, protože jsme se z toho chtěli dostat

zranili jsme se navzájem... měli bychom se z toho dostat ven

jsme někde venku a oblétáváme smutnou planetu...

Ječím, ty křičíš, je to tak nelogické

koušeš můj jazyk a já spermii ukládám do tvých úst

V těch nenávistných časech... je čas pro milování

Pojďme tancovat... je to „pravdivá romance“

Ty, já a mezi námi třetí světová válka

ty, já a mezi námi třetí světová válka

Oblékni si ty šaty, znáš je

Vyhodila jsi je z okna

Budu mít svoje šaty, svůj snubní prstýnek

a budeme spolu zpívat La La La La

Ty a já, já a ty

zranili jsme se navzájem, protože jsme se z toho chtěli dostat ven

ty a já, já a ty

jsme venku a oblétáváme smutnou planetu...

oblétáváme Smutnou Planetu...

KITCHEN SINK DRAMA (DRAMA JE MÍT DOMA NEUKLIZENÝ DŘEZ?)

Dobré ráno Ameriko, ty jsi moje oblíbená TV show

teď zpomal, bolí mě hlava

občas je těžké přemýšlet

telefon zvoní – jak se máš? Oh! nic moc

Neříkej, oh, opravdu! Skončí to... skončí to v slzách

Hle, už zase jdu

Vše co mám, je to, co bych mohl být

kde jsou moji dlouho ztracení přátelé?

Jsou někde za duhou

Když přijdou tmavé mraky

Zavolá andělské válium

a vezme mě daleko

na místo, kde nemusím nic vnímat

Jsem šťastný když luxuji, je jedna hodina, čas na oběd

Sladkosti s kávou

Nesmím zapomenout na můj nápoj na hubnutí

Zahrada je depresivní, myslím, že potřebuju učesat

Gin a tonic, ah! Ty způsobí ten trik

Hle, už zase jdu

Vše co mám, je to, co bych mohl být

kde jsou moji dlouho ztracení přátelé?

Někde za duhou

Když přijdou tmavé mraky

Zavolá andělské válium

a vezme mě daleko

na místo, kde nemusím pociťovat

Je pondělí odpoledne, děti jsou ve škole

Sunset Boulevard, odpolední vysílání na čtvrtém kanálu

Sedni si, odpočiň si se šálkem čaje...

Oh! Sladká vůně butanu... a jednotvárnosti

...Gloria Swanson... Odsud až na věčnost...

Vysvětlivka:

Gloria Swanson – představitelka titulní role ve filmu Sunset Boulevard režiséra Billyho Wildera (1950)

Odsud až na věčnost – název je převzat z názvu filmu Odsud až na věčnost (1953)

MY TWENTIETH CENTURY (MOJE DVACÁTÉ STOLETÍ)

Vstal jsem dnes ráno

Děsím se myšlenky na další hloupý a nudný den

Hej! jsem proklet

Jdu ven do ulic, na sever města

Vidím ocel, uvadlost chátrání

A pole, kde jsem si hrával...

Moji přátelé jsou slavní a nepřátelé žijí šťastně

Milováni lycrou, poblázněni suchým zipem

a převálcováni tím, co potřebují...

Ale kdo jsem já, abych je kritizoval?

Můj namířený prst se obrací

Svěsil jsem hluboko svou hlavu

Jednou jsem uvěřil v Ježíše

nemohu proto věřit v rock´n´roll

Od baptismu k alkoholismu, v zemi dusivě zelené

Hej! Mýtus je kouzelný, víte, co tím chci říct?

Politika hříchu a sexu

nechává blázny trpět, zastavuje naše šperky, změní se tohle vůbec někdy?

Ale kdo jsem já, abych kritizoval?

Jak jsem si ustlal, tak spím

A držím svou hlavu vysoko

Má nedůvěra, falešné vykoupení

moje dvacáté století

Má svatá válka, má shovívavost k sobě samotnému

moje dvacáté století

Moje lidské tělo. Má smutná závislost

moje dvacáté století

Má apatie. Moje velká rozhodnutí

moje dvacáté století

THE LAST SONG I´LL EVER SING (POSLEDNÍ PÍSEŇ, KTEROU KDY DOSTANU VEN Z ÚST)

Vítám vás do svého vaudevillu (= vášnivá píseň)

„Ano, přídavek“, říkáte, „Ať začne show“

Dámy a pánové, předtím, než vám začnu zpívat

světlo, které září dvakrát tak jasněji

spálí půlku svojí délky

Dovolte mi všechny vás pobavit

osvobodit vás od malých i velkých problémů

Život je ples, život je ples

Nasedněte na můj pokřivený kolotoč

Slyšte zvonivý zvuk

písně, kterou přináším

Vezměte si mojí píseň, vezměte mou ruku, nenechte mě ve štychu

jako mě nechala láska, jako mě láska strkala kolem a kolem

Sbohem, nashledanou, prohrál jsem, zkoušel jsem

Toto je poslední píseň, kterou kdy zazpívám

poslední píseň, kterou zazpívám

Hrál jsem v kabaretu lásky

Nosil jsem srdce, pěst a rukavice

Náraz a odraz, náraz a odraz...

A všechno pro lásku

Vezměte si mojí píseň, vezměte mou ruku, nenechte mě ve štychu

jako mě nechala láska, jako mě láska strkala kolem a kolem

Sbohem, nashledanou, prohrál jsem, zkoušel jsem

Toto je poslední píseň, kterou kdy zazpívám

poslední píseň, kterou zazpívám

toto je poslední píseň, kterou kdy zazpívám

poslední píseň, kterou zazpívám

Zde, se slovy, která nemohou být vyslovena

bereme si písně do postele

zpívejte si u sebe, zpívejte si u sebe... mojí poslední píseň

(koneckonců v roce 2011 mu vyšla další jistě ne poslední LP „Catholic“, takže né naposledy hudební sága G.F.) Náboženství s cat je catholic náboj ženství úloha víry asi oplodnit ji jako skořápku s důvěrou pro vzkaz do schránky víly… ?